V soukromém podnikání jde v první řadě o jeho ziskovost. Na rozdíl od státního sektoru si tedy nemohou podnikatelé dovolit podnikat neziskově nebo dokonce ztrátově. V jejich případě se totiž nedá ani trochu spoléhat na to, že by jejich prodělky někdo zaplatil dejme tomu z jiné kapitoly dejme tomu státního rozpočtu. Podnikatelé si prostě na sebe a na fungování svých firem musí vydělat. Jejích příjmy musí přinejmenším pokrývat všechny jejich nezbytné výdaje. Ale to se poměrně často neděje. Existuje celá řada hrozících problémů, které mohou podnikání komplikovat a činit ho nežádoucně ztrátovým.

A jakmile k tomu dojde, mají podnikatelé a jejich firmy těžkosti, se kterými se někdy jenom hodně těžko vypořádávají. A někdy je to dokonce tak zlé, že se to už bez cizí pomoci nedá zvládnout. Někdy jsou prostě podnikatelé zdánlivě ztracení. Potřebovali by si svým byznysem vydělávat tolik, aby zachránili své podniky, jenže v jejich podnicích není takový žádoucně výnosný byznys možný, dokud se do nich peníze nevloží. A ty se sem vložit nemohou, protože si je podnikatelé nevydělali. Je to úplný začarovaný kruh, že? A zdánlivě z něj není úniku.

Když k tomu dojde, vypadá to tak, že podnikateli už nezbývá nic jiného než čekat na bankrot. Ale pořád ještě nemusí být tak zle. Když je problémem jenom dočasný nedostatek peněz, může si je dotyčný přece někde vypůjčit. A pak může financovat to, co je financovat potřeba, a z pozdějších zisků se taková půjčka zaplatí. Finanční ústavy ale obvykle nehýří v případě podobných momentálně neúspěšných podnikatelů optimismem. A nehrnou se do toho, aby jim peníze půjčily. A tak často pomůže jedině americká hypotéka bez dokládání příjmů Nebankovní hypotéky, za kterou se i ti nejzoufalejší podnikatelé žádoucím způsobem zaručit zvládnou. Protože tady se používá jako záruka nemovitost. A tu naštěstí podnikatelé mívají.